Jdi na obsah Jdi na menu
 


Alexios I. Patalogios

12. 8. 2008

Životopis Císaře Alexia

Císař Alexios se narodil roku 915 v Sildenu jako syn obchodníka Romanose a jeho ženy Eudokie. Romanos Patalogios byl pouhým obchodníkem, avšak Eudokie byla členka dynastie Sklérů která musela prchnout s Khorinisu. Alexios byl vychovávan v několik let při chrámu v Montéře zde se poprvé ukázalo Alexovo magické nadání, Kolem malého Alexia dokonce létaly ostatní děti, když si to on přál. To až do roku 921. Tento rok se vydal král Rhobar I. na lov. Při lovu Rhobar spadl s koně a byl napaden tygrem, šlechta okolo zůstala stát, a přihlížela… doufali totiž že král zemře a pak si jeho říši rozdělí, jediný Romanos přiskočil králi na pomoc a zachránil jej. Král pak potrestal odbojné šlechtice a zkonfiskoval jejich majetek. Poté dostal Romanos údělem Horskou pevnost na ostrově Khorinis a byl povýšen do šlechtického stavu. Romanos, Eudokia a jejich děti Alexios a Arcadios se pak přestěhovali na nově nabyté panství. Zde konečně mohl Hrabě Romanos poskytnout synkovi řádné vzdělání. Pozval jsem Khoriniské mágy a ty mladého studenta vedli po cestě k magii. Vše šlo v pořádku až do roku 930 kdy se Alexios jedinkrát v životě zamiloval, a to do krásné Matyldy, dcery jednoho s občanů na Starém hradě. Došlo však ke zlé tragédii Matylda byla zajata mágy a odvezena pryč, již nikdy jí Alexios nespatřil a soudí se že jí mágové zavraždili. V té době došlo v mladíkovi Alexiovi k přeměně povahy, stal se uzavřeným člověk, připouštějcí si k sobě jen minimum lidí, a rozhodl se vstoupit do Innosových služeb. Jeho otec Romanos se však roku 931 nepohodl se správcem Starého hradu, došlo mezi nimi k rvačce a Romanos v ní zabil onoho správce. Romanos byl souzen a uvězněn v Khorinisu kde roku 944 zemřel. Eudokia zemřela žalem roku 932. Alexios poté odešel do Khorinijského kláštera, kde roku 935 dosáhl hodnosti kvalifikovaného mága. Alexiova pověst nejmocnějšího mága světa se datuje od roku 939 kdy klášter napadl mocný nekromant jehož jméno je dále neznámé. Alexios se s ním jako jediný odvážil střetnout, byl to souboj ve kterém nekromant vyvolal doslova armádu těch nejhorších stvoření.  Alexios soustředil všechny své síly a jediným mocným kouzlem zničil celou armádu temnot. A nekromant byl zatčen a zaklet. Souboj Alexia oslabil, avšak dosáhl titulu mistra magie.

 

Roku 944 zemřel Arcimág khorinijského kláštera. Novým Arcimágem byl zvolen Alexios. Alexios ve funkci arcimága přetvořil klášter od základů, ten pod jeho péčí vzkvétal a dosáhl vrcholu. Alexios vybudoval knihovnu ve které shromáždil mnoho prastarých svazků, po kterých sám pátral. Roku 956 vykonal osobně s mnohými svými přáteli cestu do Varantu, kde spolu s nimi prozkoumával ruiny chrámů, a pečlivě uchovával všechny nalezené artefakty. I zde kolují pověsti o Alexově moci, názorným příkladem je že když byl otevřen chrám Al Shedim rozprchli se do širokého okolí mumie a Zombie, mág zde vykonal kouzlo do té doby neviděný, po celém území Varantu se rozprostřela obrovská bílá mlha, která trvala sice jen zlomek sekundy, ale všichni lidé museli padnout zraky k zemi, aby neoslepli. Když bylo kouzlo dokonáno nezůstal v celém Varantu jediný nemrtvý. Sultán Zuben pak Alexia pohostil a uctivě uznal že Alexios je mocnější než on sám, veliký temný mág ve službě Beliárově. Alexios poté cestoval do Vengardu, když se dozvěděl že roku 975 král Rhobar I. zemřel, korunoval jeho syna Rhobara II. na krále Myrtany. Jenomže když Rhobar II. zaútočil na Nordmar, Alexios jej ostře zkritizoval, a pohrozil mu exkomunikací. Klášter na Khorinisu se stal na říši fakticky nezávislým. Když říši napadli skřeti, požádal král Alexia o vytvoření bariéry kolem Khorinisu. Alexios však odmítl na králův popud vytvořit bariéru, která měla zotročit lidi, do ní uvržené. Došlo mezi nimi k ostré výměně názorů, a Alexios abdikoval a odešel do Jhakendaru, toho jediné místo se zdálo být nedotčeno vnějšími vlivy. Zde Alexios zkoumal prastaré chrámy a spisy. Když se však roku 999 dozvěděl o králově zavraždění, a nástupu jakéhosi muže pod jménem Rhobar III., který proslul slavnými činy jako porážkou Spáče a draky, vrátil se Alexios roku 1000 do Vengardu, který se opět potopil do chausu neboť nový král zemřel v bitvě. Alexios potlačil seběvědmou šlechtu, a v srpnu roku 1001 se korunoval na prvního císaře Myrtany.

 

Alexiova císařská vláda nebyla zpočátku jednoducjá, byla potřeba vybudovat vojsko, oživit městký život, a hlavně dát říši řád. zpočátku uplatňoval velmocenskou absulustickou politiku, nenápadně a pomocí diplomacie tahal za nitky jiných států. Avšak už 3. srpna roku 1002 se vzdal absultistické vlády a přetvořil Myrtanu v konstituční monarchii. I na dále však byl vedoucí osobností říšské politiky. Od 6. srpna bylo však císařství donuceno na straně Khorinijského vévody vstoupit do války proti Varantu, která trvá prozatím pořád.  7.srpna se do války zapojil i Nordmar. 11. srpna byl uzavřen mír mezi Nordmarem a Myrtanou. Dne 12. srpna se konal první Myrtanský sněm. Ten schválil první zákony říše. Alexios zdárně pokračoval v budování říše, vytvořil systém themat aby zlepšil administrativu říše. Avšak již v srpnu vypukla občanská válka do jejíhož čela se postavili Plavit, arcimág Myrtanský a Jarin, velitel vojsk a stratég Treliský, a posléze se na jejich stranu postavil i starý císařův přítel vévoda Xykon. Aby zabránil zničení říše, nefingoval císař vlastní smrt, a po jeho smrti na trůn nastoupil Plavit a po něm Xykon. Jarin se stal vévodou khorinisjkým, i když se měl stát dle Alexiovi poslední vůle císařem

 

Urpuzátor si brzy všiml že chybí část korunovačních klenotů, totiž žezlo Varantu. Je pravděpodobné že Alexios i se žezlem odešel do jiné dimenze. Odtud císař sledoval jak vypadá řád nynějšího světa, brzy rozpoznal vhodnou chvíli kdy se vrátit, a již v listopadu 1002 se vrátil na pozemský svět. Vstoupil do služeb sultána a nahrál na ostatní své přestoupení na Beliárovu víru. Avšak i nadále sloužil tajně Innosovi. Brzy přišla vhodná chvíle a císař udeřil, připravil Xykona o jediný zlaťák a znovu ovládl celou svou říši. Dlouho se však musel potýkat s nepřátelským postojem ostatních, kteří ho považovali nejen za uzurpátora trůnu, ale také za arogantního následovníka Beliára. Císař se to snažil řešit celou řadou diplomatických cest a to nejen do Varantu ale i na Khornis, a v jeho pokročilém věku to pro něj bylo více než bolestivé. Avšak i nadále proti císaři vznikaly aliance Xykona a jeho přívrženců. Avšak v té době zasadil císař této alianci zdrcujcí úder, kdy provdal svou praneteř Annu za krále Nordmaru, navíc si získal i Jarina, který kdysi oženil se s další císařovou praneteří Roxanou. Později císař opět smlouvou s jarinem získal khornis. Tento veliký císař a mág byl však velice oslaben cestou do Nordmaru. A ještě více když pomáhal sultánovi dobýt Nomadopolis a vykonal zde své poslední kouzlo. Poté přišel o veškerou svou moc a stal se zněj zlomený stařec, který musel být zpět do Vengardu odvezen na nosítkách. Ve Vengardu sepsal poslední závěť podle níž mělo být impérium rozděleno mezi jeho prasynovce Manuela a Jarina. A po té 19 prosince léta páně Innosova kalendáře vydechl tentokrát již skutečně naposled.